Ani o den dýl

na youtube - 1. část, 2. část, 3. část, 4. část

Ani o den dýl! aneb dva divadelní večery v knínické sokolovně

V sobotu 17. 5. se v knínické sokolovně uskutečnila premiéra, a v neděli 18. 5. 2014 pak repríza představení „Ani o den dýl“, které připravil trojlístek zkušených knínických ochotníků. Již avizovaná anotace hry naznačovala partnerský trojúhelník. Zápletka byla poněkud nečekaná, avšak nabídla možnost rozehrát řadu situací. Obava, abychom v očekávání komedie neodcházeli k domovu s pocity, že jsme zhlédli tragédii, se ukázala jako lichá. Marek Cibulka v roli Pavla mistrně využívá, až zneužívá svého nejlepšího přítele Martina (Jirka Hanák) a nastěhuje jej pod záminkou tragického úmrtí v rodině do společného bytu se záměrem definitivně se zbavit své přítelkyně Sofie (Vilma Krčmová). Počítá s tím, že společný život ve třech Sofie nevydrží. Absurdita smyšlené smrti Martinovy matky v kombinaci s jeho limitujícím zdravotním handicapem a všudypřítomnou slušností je ideálním prostorem pro rozehrání vskutku prekérních situací. V nich vyniká zejména J. Hanák, který zde uplatní smysl pro detail, gesto a jemný výraz. Mezi intrikujícím a úporným Pavlem a nečekanými situacemi překvapovaným, ale stále galantním Martinem se pohybuje citlivá Sofie, vzniká milostná zápletka, která uspíší závěrečné rozuzlení. Vnímavý divák si přesto asi bude klást otázku, zda vše dopadlo tak, jak postavy chtěly. Každopádně Sofie (stejně byla ale dotěrná!)  Pavla nakonec opustila a nezůstala ani o den dýl. 

Sobotní představení zhlédla zaplněná knínická sokolovna, nedělní reprízu pak necelá stovka diváků. Děkujeme všem účinkujícím za krásný a hlavně veselý divadelní večer.

Trojice herců v krátkém rozhovoru před nedělním představením odpověděla na několik otázek.

Kdo přišel s nápadem připravit tentokrát komornější hru? Jak jste hru objevili?

J+M: Na to, připravit představení pro malý počet herců, jsme přišli společně. Chtěli jsme udělat hru, se kterou by se dalo jednoduše vycestovat (což bylo u minulých knínických představení vždy dost komplikované).

M: Na hru současného francouzského dramatika Clémenta Michela mě upozornil kamarád z divadla v Kroměříži.

Co bylo nejtěžší na nastudování hry?

V: Naučit se ten text.

Co vám pomáhalo text zvládnout?

J: Pomáhalo nám to, že jsme se snažili scházet častěji, než je zvykem, a text dobře zažít. Těsně před premiérou jsme zkoušení zintenzivnili.

M: Na všech zkouškách bylo zapálení a nebyly žádné časové prodlevy, žádné lidově řečeno zevlování.

J: Když byla zkouška, tak jsme domluvili na čas a z dvouhodinové zkoušky jsme opravdu dvě hodiny využili, a nikoli jednu, jak bývá „zvykem“.

V průběhu rozhovoru přišel čtvrtý důležitý člen realizačního týmu, a to Petr Hanák, který pouštěl hudební doprovod a nasvěcoval. Moje první otázka zněla, jak se mu představení líbilo, a druhá - zda měl s něčím problém. Jeho dvě odpovědi byly stručné:

Bylo to dobrý (kdybych nebyl na každé zkoušce, tak by hra byla velkým překvapením). Ne. 

Kdo plnil roli režiséra?

J: Asi vzájemně, protože na zkouškách, když měli dva text, tak třetí hlídal, jak to hrají.

Kdy jste začali zkoušet na jevišti?                                                                  

J+M: Poměrně pozdě, až na začátku května. Zkoušek na scéně s rekvizitami bylo pouze pět.

Jak vznikaly drobné inscenační detaily, různé vtípky? Které máte nejraději?

J: Vznikaly při zkouškách.

V: Mně se nejvíce líbilo takové to Sofie, teda Sofie (Vilma gesty znázorňuje poprsí velikosti Věstonické Venuše a následně vše koriguje na model citronky).

M: Mně se zase nejvíce líbila scéna, kdy učím Martina špatným mravům. Jak mu ukazuji, jak má být opakem sebe sama, a jemu to příliš nejde.

Jak se vám hrály lehce erotické scény?

V: Já musím říci, že to bylo náročné.

M: Nejtěžší nebylo naučit se 60 stánek textu, ale to, aby pusa sedla tam, kam má.

J: Proto se to muselo na zkouškách neustále opakovat a omílat. (Smích)

V: Byl to taky prý nejčastější dotaz ke mně, jaké je to líbat Jirku na plnovous.

Co oceňujete na výkonech svých kolegů?

V: Jejich pohotovost, protože mají dvojnásobek textu, a přesto jej zvládají bravurně.

M: Jsem rád, že Vilma do toho šla. Mám radost z toho, jak postupovala ve své ochotnické kariéře od Sofie z Mamma Mia k této dosavadní životní roli, jak se do postavy vžila a jak jí to jde.

J: Na Markovi oceňuji, že má nejvíce textu a je úžasné, jak mu to „valí“ samo.

Plány do budoucna? Bude nějaká nová hra třeba příští rok?

M: Jak zpívá Paľo Habera „Je to vo hviezdach“.

J+M: Spíš bychom chtěli hru chvíli hrát a zažít, odehrát ji i mimo Knínice. První příležitostí je uvedení hry v Jiříkovicích, kam jsou u příležitosti 10 let zdejšího festivalu zváni všichni vítězové jednotlivých ročníků na Žně na Stodole. (Kníničtí ochotníci zde představení odehrají již v sobotu 31. 5. 2014 v 17 hodin).

Že by bratříček Jiříkovického Jiříka ve vitríně v předsálí knínické sokolovny?

Přejeme hodně úspěchů!

                                                                                                          Lenka Špačková

zpět