Členky knínického Sokola, cvičenky sletové skladby Ženobraní (Všesokolský slet 2018) a zároveň členky turistického oddílu se z důvodu návštěvy jednoho z posledních koncertů kapely Spirituál kvintet vypravily 16. září do Prahy. Již 3x odložený koncert se tentokrát opravdu uskutečnil v sále pražské Lucerny.
Po 60 letech, kdy z původní sestavy zůstal už jen zakladatel Jiří Tichota, se skupina Spirituál kvintet rozhodla ukončit činnost. Jedni z průkopníků českého folku oznámili deset posledních koncertů a pro velký zájem nakonec ještě čtyři přidali.
Koncert měl jasné schéma. Zatímco první část ukazovala, co Spirituál kvintet umí (Zlatá klec, Babylónská věž, Válka růží, Šlapej dál, Tak jen pojď, Starý příběh nebo česká renesanční Růžička), druhá by se dala nazvat soupisem toho nejoblíbenějšího, co tu po 60 letech působení zanechá.
Přestože v souboru působí dva senioři, kapela zvládla na plný plyn skoro tříhodinový program.
Na závěr spustil Spirituál kvintet ostrou palbu: Širý proud, Pískající cikán, Krutá válka, Až se k nám právo vrátí, Za svou pravdou stát, Dvě báby, Kocábka, Mlýnský kámen a na závěr Jednou budem dál. Všechny tyto skladby u nás zlidověly. Se skupinou zpíval celý sál. Co píseň, to základní kámen českého folku. Jeden z odcházejících si liboval: "Byly to intenzivní tři hodiny psychoterapie." A naše sletuška přidala: „To jsem si nemyslela, že mi k mému zpěvu zahraje Spirituál kvintet.“ Budeme vzpomínat na tento neopakovatelný zážitek nad společnou fotkou s panem Tichotou (foto na str. 2).
V pátek jsme navštívily národní památník na Vítkově. Jedna z dominant moderní Prahy a národní kulturní památka je situovaná těsně nad strmými svahy vrchu Žižkova. Nedílnou součástí Památníku je také největší jezdecká plastika ve střední Evropě Jan Žižka z Trocnova sochaře Bohumila Kafky. Obvykle se traduje, že Žižkova socha je třetí největší bronzová jezdecká socha na světě. Podle zdroje vztahujícího se k roku 2013 je až šestá v pořadí. K letošnímu roku se vztahuje jedno výročí. Uplynulo 80 let od doby, kdy Kafka dokončil sádrový model. Stalo se tak v listopadu 1941. Odlita byla až po osvobození a odhalena na výroční den bitvy na Vítkově, tedy 14. července 1950. Socha váží 16,5 tuny, je vysoká 9 metrů, dlouhá 9,6 metrů, skládá se ze 120 bronzových částí a téměř 5000 šroubů. V letech 2010 až 2011 byla restaurována.
Další cíl našeho výletu bylo židovské město se svými synagogami a židovským hřbitovem.
V sobotu jsme vystoupaly po Starých zámeckých schodech, kolem sochy Karla Hašlera, na Pražský hrad. Prošly jsme Zlatou uličku, Daliborku, Starý královský palác, chrám sv. Víta. V bazilice sv. Jiří jsme si prohlédly kapli sv. Ludmily, od jejíž smrti uplynulo 15. září 1 100 let. Svatá Ludmila (nar. cca 860), zavražděna na příkaz kněžny Drahomíry 15. září 921, byla manželkou prvního historicky doloženého Přemyslovce, knížete Bořivoje I., matkou knížete Vratislava I., babičkou sv. Václava a chronologicky první českou svatou.
Na Loretánském náměstí jsme se zastavily a poslechly zvonkohru z Lorety. Ve Strahovském klášteře zjistily, že právě letos oslavují tamní premonstráti 900 let od založení řádu. Na zpáteční cestě jsme prošly velkou strahovskou zahradu a v uličce pod Nemocnicí milosrdných sester sv. Karla Boromejského potkaly režiséra Zdeňka Trošku, který s námi mile porozprávěl.
Bylo toho ještě více, co jsme o tomto prodlouženém víkendu zažily, viděly, probraly a ochutnaly, ale co je podstatné, že jsme splnily naše předsevzetí z července 2018. Vymyslet a zažít něco společně se svými sestrami.